Jít na pouť znamená dopřát si čas. Nejen na překonání vzdálenosti, ale i na promyšlení věcí, na duchovní odpočinutí... Pouť také nutí člověka uvědomit si svůj vztah ke svému okolí. Vybraná poutní místa jsou rozdílná. Některá umělecky bohatá, jiná prostá až chudá a my tak můžeme být osloveni zajímavou historií, či krásou umění. To nejpodstatnější však můžeme získat na všech poutních místech – pravý příchod poutníka, který může být obdarován, který umí otevřít své srdce a odevzdat všechny starosti Panně Marii. Pak prožijeme setkání, která mění naše srdce, občerstvuje a naplňuje jej nadějí a pokojem. Společenství vytvářené cestou v autobuse nám dává pocit sounáležitosti. Společná modlitba růžence a mariánské písně nás pak nejlépe připraví na citlivější vnímání mše svaté a prostředí, v kterém mše probíhá. Cesta v autobuse lépe ubíhá, všímáme-li si svých sousedů. Najednou zjišťujeme kolik máme společných zájmů, ale také problémů doma, ve škole nebo v zaměstnání. Navracíme se domů obohaceni o milosti, kterých se nám dostalo na generacemi promodlených místech. Dobíjíme svůj akumulátor o tolik potřebnou energii pro následující pracovní dny.